- léta 20. století přinesla revoluci v módě. Objevily se „flappers“, mladé ženy s chlapeckým vzhledem, krátkými sukněmi a volnými siluetami. Charakteristické byly snížené pasy, rovné linie a odmítnutí korzetů. Móda 20. let však nabízela mnohem více než jen styl flappers.
Jeanne Lanvin, prominentní návrhářka té doby, představovala kontrast k androgynnímu stylu flappers. Její modely s dlouhými, bohatými sukněmi a krinolínami připomínaly historické styly a zdůrazňovaly ženskost a romantiku.
Lanvin často používala pastelové barvy a jemné detaily. Doplňovala šaty širokými klobouky, které se lišily od tehdy populárních klobouků cloche. Tyto elegantní outfity nabízely alternativu k jednodušší estetice flappers.
Zatímco Lanvinové návrhy se lišily od beztvarých siluet flappers, někteří návrháři dokázali oba styly kombinovat. Vytvářeli tak oděvy, které si zachovaly ženský nádech a zároveň zahrnovaly moderní prvky.
- léta také zaznamenala vzestup sportovního oblečení jako denního oblečení pro ženy. I když sportovní oblečení bylo pro muže již dlouho akceptovatelným neformálním oděvem, u žen se rozšířilo až v této dekádě. Tento posun se často připisuje vlivu Coco Chanel, ačkoli k tomuto trendu významně přispěli i návrháři jako Jane Regny a Jean Patou.
Design sportovního oblečení se často inspiroval populárními sporty, jako je tenis. Žlutá sukně a svetr od Jeana Patoua jsou příkladem vlivu tenisového oblečení na běžnou módu.
Tenis, v té době obzvláště populární sport pro ženy, byl významnou inspirací pro módní trendy. Tenisová hvězda Suzanne Lenglen, známá svými krátkými plisovými tenisovými šaty a čelenkami od Jeana Patoua, se stala ikonou stylu.
Vliv Lenglenové se rozšířil i mimo tenisové kurty, protože její módní volby napodobovaly ženy na kurtu i mimo něj. Její charakteristický styl pomohl popularizovat bez rukávů, ke kolenům sahající, volné tenisové šaty.
Rostoucí obliba sportovního oblečení byla taková, že koncem 20. let se stalo akceptovatelným oblečením na oběd v módních restauracích a dokonce i na příležitosti před koktejlovou hodinou, čímž se stíraly hranice mezi neformálním a formálním oblečením.
